Vše začalo na Vinohradech 2/2

Tentokrát o začátku rekonstrukce vinohradského domova. O tom, jak jsme hledali jeho styl a hlavně o tom, jak vzniklo Smash Monday.

Začátek rekonstrukce

Kazetové dveře, obložení oken, mosazné kliky, rozety, lišty a původní parkety. To vše byt měl, jen to pod nánosem úprav z 80. a 90. let, které bohužel přinesly bytu to nejhorší z doby, spoustu nelogických řešení a doslova ošklivostí, nebylo vidět. Rozhodli jsme se všechny novější nánosy odstranit a podívat se, v jakém stavu historické prvky jsou. A jak to tak bývá, málokdy vás při rekonstrukci překvapí něco dobrým stavem.

Vytrhali jsme lino na chodbě a v bývalé kuchyni směrem do dvora a doufali, že pod nimi najdeme původní podlahu. Našli jsme bohužel jen další vrstvu lina. Jelikož milujeme dotek bosých nohou dřeva, nechali jsme na chodbu a do ložnice položit nové parkety v rozměrech a rozložení alá „rybí kost“, tak jak tomu bylo u původní podlahy. Přechody mezi novými a starými parketami nejsou vždy dokonalé a někde jsou dokonce narušené prahy, protože bychom na vyrovnávání podlah finančně vykrváceli. Nám to ale nevadí. Naopak tyto vizuální nedokonalosti milujeme a pokud by nové parkety křupaly pod nohama stejně jako staré, byly bychom snad ještě raději.

Skoro největší část rozpočtu spolkla renovace oken a dveří, která byla v katastrofálním stavu. Věděli jsme, že z hlediska památkové ochrany i našeho pocitu je to věc, kde by nás každý kompromis dohnal. Nakonec se udělala maximálně zevrubná renovace včetně výroby imitace některých prvků obložení, které některý z předchozích majitelů uřízl. Stálo to ale za to! Krásná podlaha, okna a dveře vám ukážou, že toho prostor vlastně už moc nepotřebuje a zaručí to, že i ta nejobyčejnější pohovka z Ikea vedle nich bude vypadat skvěle. 

vse-zacalo-na-vinohradech-pokracovani-smash-monday1
Zrepasované křídlové dveře a původní parkety

Po této etapě, kdy jsme chtěli bytu vrátit jeho původní kouzlo, začalo být více než jasné, že celá rekonstrukce bude finančně náročnější, než bylo v plánu. Ze stavebních prací nebylo kam couvat. Proto jsme rozplánovali truhlářské práce a jejich financování do vícero etap. Během nastěhování byla hotová kuchyně a umyvadlové skříňky v koupelně, tedy základní zařízení, bez kterého se funguje jen těžko. Asi čtyři měsíce poté jsme doplnili knihovnu (a znovu si přeměřili, že původní návrh bude prostoru sedět) a úložnou skříň do koupelny. Dva měsíce na to přišla na řadu celá chodba. U chodby bylo potřeba vyrobit troje nové dveře – do naší ložnice, technické místnosti a malé koupelny. Nejprve jsme přemýšleli o nějakém klasickém řešení, ale nakonec si řekli, že vyrobíme stěnu složenou ze dveří a skříní a raději nový modul přiznáme a přineseme tak trochu kreativity do jinak prosté chodby. ím, že je to technicky nejsložitější truhlařina, se v tuto chvíli (listopad 2020) naše chodba nachází v menším chaosu. V poslední fázi budeme vyrábět příčku rozdělující dětský pokoj a šatnu, která bude tvořena systémem skříní z obou stran. 

Proces kreativní

Díky naší architektce měla celá rekonstrukce řád. Moje nadšení z celého designového procesu bylo někdy tak velké, že nové nápady občas trochu pomíchaly a brzdily jednotlivé kroky. Ve výsledku jsem za to ráda. Eva byla ve vnímání bytu na podobné vlně, mým podnětům naslouchala a kde bylo třeba, přicházela s řešeními, která by nás nenapadla nebo připravovala stavitele na nutné úpravy.

Ačkoli jsem já z technických rozkresleních vestavěního nábytku a půdorysu prostor v hlavě viděla, můj manžel takovou prostor. představivost neměl a tak vznikaly různé komunikační šumy. Proto jsme tehdy architekty požádali o realistické vizualizace. Myslím si, že není potřeba vždy investovat do 3D vizualizace s renderingem, ale pokud si nejste jisti, pomohou vám i jednoduché skici ve správném měřítku, využití některého ze zdarma dostupných online nástrojů nebo sketchup vizualizace, které nejsou finančně tak náročné.

Naše vizualizace nás utvrdily v tom, že se nemusíme bát prostorového rozložení a stísněnosti a ujasnily nám objem nábytku, který prostor snese. Bohužel nás ale také rozhodily po stránce stylové, kde jsme zjistili, že stále nejsme slazeni v atmosféře, kterou v bytě chceme vytvořit a co hůře, že se s ní peru i já, sama za sebe.

Už na začátku jsem si založila Pinterest board, kam jsem nejprve pinnovala jak šílená spoustu nápadů, průběžně je třídila, pak skoro všechny vyhodila a nakonec se pokoušela o vlastní skicy a koláže pinnů, které by přesně odrážely mé vnímání budoucího domova. Tvůrčí proces se vším všudy. Můj boj spočíval hlavně v tom, že jsem původně měla představu o útulném současném minimalismu plném přírodních a tip top slazených materiálu na pozadí klasických vinohradských stěn. Postupem času jsem cítila, že naší idee něco chybí. Měla jsem tušení co, ale bála jsem se oprostit od původní a lépe škatulkovatelné linie.

V tom roce jsem také od mé rodiny dostala několik vintage kousků po mých babičkách, mezi kterými byl i majestátní secesní lustr nebo zdobené zlaté zrcadlo „ala Paris“. Zároveň se mi během úprav začala dostávat atmosféra secesního bytu stále více pod kůži a já měla dojem, že ji chci ještě více umocnit. Tato moje změna v přemýšlení šla navíc vstříc tehdejšímu vkusu mého manžela, který má slabost pro americké seriály z 90. let, a který v té době tíhnul k lehce zdobnějšímu stylu. Dobrá, teď trochu přeháním, ale nějaké spojovací elementy tam byly ☺.

vse-zacalo-na-vinohradech-pokracovani-smash-monday2
Jedna z inspirací z Pinterestu

Počátek Smash Monday dnů

Tehdy jsem si o našem bytu začala více povídat s Aničkou, která v něm shodou okolností na krátký čas a chvilku před rekonstrukcí sama bydlela a díky tomu ho v jistém smyslu znala lépe než já. Anička víceméně jakýkoliv můj nápad „out of the box“ podporovala a já postupně docházela k tomu, že vnímámí interiéru máme velmi podobné, jen já s ním zatím nejsem v takové harmonii. Doporučila mi sledovat některé americké a francouzské interiérové designérky, jejichž domovy jsou obecně odvážnější než naše české domovy s tak oblíbeným italským a skandinávským designem. A tak jsem se přestala bát i zdánlivě nekombinovatelného.

Anička mi také ukázala, jak se dá poměrně jednoduše vytvořit chtěná atmosféra pomocí jednoduchého koncept boardu ve photoshopu, který často odráží realitu lépe než 3D. Do Photoshopu jsem si vložila prvky z inspirace, která nejlépe odrážela mou představu, doplnila jsem nábytek, který jsme chtěli časem pořídit, doplnila fotku secesního lustru a obrazu, které jsme již měli a najednou to vše do sebe začalo zapadat. V druhém kroku, tedy zcela proti všem designérským poučkám, jsem si připravila jednoduchý mood board s paletou barev a materiálů a jakousi kostru stylových principů, ke kterým jsem se pak vracela kdykoli jsem tápala. Zachováme původní historické prvky, vestavěný nábytek bude nadčasový s jemnými odkazy na doby minulé, přidáme pár vintage kousků a vše naředíme trochou moderního designu. 

Processed with VSCO with a4 preset
Fyzický mood board prostoru

Pak už všechno šlo tak nějak přirozeně, v duchu hesla „smash it“ jsem postupně získávala kuráž a víru v mou intuici. Přesto mi pomohlo, že si mohu s Aničkou o novém směru povídat.

Nerozhodila mě ani chvíle, kdy manžel propadl Japonsku a zjednodušeně řečeno Japandi stylu, který stojí na učebnicové škále stylů naproti jeho původní představě. Naopak, bavilo mě hledat spojitosti s Vinohrady, českým designem a tyto styly skládat vedle sebe. A tak se stalo, že je náš byt mixem vinohradské secese, pár „japandi“ kousků v českém hávu, vintage doplňků „ala Paris“ a neutrálnějšího nábytku na míru, který tyto styly spojuje.

vse-zacalo-na-vinohradech-pokracovani-smash-monday3
Lustr po babičce a „japandi“ stůl na míru od Adama Antoše

A když se náš nový domov začal před námi vylupovat, byl zrovna Silvestr roku 2019 a my si s Aničkou říkaly, že jsme vlastně vytvořili takový náš „signature look“ a škoda, že nás nic dalšího nečeká. Po pár skleničkách jsme si znovu řekly „smash it“. Ovínělé jsme si řekly, že takové interiéry chceme tvořit dál a tak jsme pár měsíců na to začaly pracovat na Smash Monday.

A jak se nám dnes bydlí

Na interiérovém designu je děsivé i krásné to, že se každé řešení zdá jako permanentní. I proto považuji za nejdůležitější pečlivé plánování, protože příčky a rozvody jsou tím, co se vám v budoucnu bude chtít měnit nejméně. Ale jinak – riskujte, inspirujte se, nasávejte informace a pak věřte své intuici a plňte si své sny.  Z vlastní zkušenosti musím říci, že každý risk se vyplatil a dopadl lépe než jsem čekala. A ty riskantní věci právě dělají to, že náš domov vychází z nás a od prvního dne se v ním cítíme jako kdybychom tu žili už 10 let, ale přesto je každé ráno jako naše první.

Změnila bych něco? Samozřejmě. Něco jsme měli více ohlídat a někde si říkám, že zrovna tady jsme šetřit nemuseli. Na druhou stranu, každý proces člověka něco učí a různá omezení, nejen ta finanční, vedou k rozlousknutí problému a nečekaným řešením. A to je často to nejhezčí na celém procesu. 

A právě mým domovem, hledáním řešení, jedinečného osobního vkusu, barev, světel a detailů vás chceme provést. A tak v následujících týdnech budeme postupně sdílet celý designový proces, místnost po místnosti.